Hudebním večírkem bez zpěvu by se dalo nazvat toto vystoupení dvojice stylově spřízněných interpretů. V době, kdy jihočeské trio FIVE SECONDS TO LEAVE poprvé hráblo do strun, byly miniaturní prostory útulného klubu umístěného v pražském centru už slušně zaplněné, což při vší úctě k domácím předskokanům svědčilo o solidním tuzemském renomé Švédů PG.LOST. Kromě všeho ostatního se však tyto více než dvě hodinky ryze instrumentální hudby daly nazvat i symbolickým soubojem uskupení razících obdobnou koncertní prezentaci.

Té však příliš nesvědčila absence vystouplého pódia, neboť tento večer symbolizovaly kromě náladotvorné muziky hlavně videoprojekce, kterými obě kapely doplňovaly hudební složku své tvorby. Lidé stojící opodál tak museli vzít zavděk dvojici LCD televizí umístěnými nad pódiem a veškeré dění pod nimi tak mohli shlédnout alespoň na jejich obrazovkách.

Jihočechy FIVE SECONDS TO LEAVE můžeme stále považovat za nadějné, ale doba hájení se povážlivé krátí. Jejich vystoupení se neslo takřka v totožném duchu, jako před dvěma lety na tom samém místě ve společnosti hlučných ASVA. Jejich pojetí symbolizuje souhra obligátních emočních kontrastů, kdy drtivým nájezdům zboostrovaných kytar předchází rafinovaná hra na protahovanou gradaci. Tohle všechno sice už moc dobře známe, ale toto trio nám přesto dokáže nabídnout svébytnou dávku takto pojaté hudby. Čas však kvapem běží, a pokud svoje dosavadní snažení nedokáže skupina konečně přenést do drážek studiového alba, zůstane jen u sice zajímavé, ale časem postupně se oposlouchávající koncertní atrakce.

Nostalgické záběry podzimní přírody, siluety lidských postav anebo zamračené počasí nad půvabným centrem hlavního města Švédska – Stockholmu tvořily nezbytnou výbavu pestře sestavěných obrazových sekvencí, jež doprovázely stejně pocitovou hudbu švédských PG.LOST. Způsob, jakým si tito dokázali ochočit mnohokrát přežvýkané postrockové žánrové poučky, patří rozhodně k působivým, a když neméně působivým způsobem svoji hudbu dokážou předvést i živému publiku, chyby se hledají už jen velice těžce.

Většina pozitivních dojmů z poslední řadovky „In Never Out“ se setkává v bodě jménem „Crystaline“. Je pak už jen toho logickým výsledkem, že tato až neuvěřitelně triviálně vystavěná kompozice celé vystoupení i uvádí. Zároveň i názorně a pěkně pohromadě demonstruje vše, v čem jsou PG.LOST tak silní. Především jsou trpěliví, nikam nespěchající, cílevědomě budující výslednou gradační pyramidu, kterou ještě zvládají za běhu zdobit krásnými kytarovými reliéfy. Nebojí se nařčení z rytmické jednoduchosti, protože jsou si moc dobře vědomi skutečnosti, že tato je tím nejlepším možným základem pro jejich krásné a trvanlivé stavby.

Švédové se rozhodli neušetřit ani pražské publikum od toho nejlepšího, co můžou v současnosti nabídnout. Skladby pocházející ze všech dosavadních nahrávek jednak dokonale naplnili představu příjemně stráveného koncertního večera a taktéž dokázaly, že PG.LOST se ve své dosavadní krátké kariéře vyvarovali krkolomných stylových kotrmelců i kvalitativních výkyvů. V tomto duchu se tak již podruhé předvedli i v Praze, kde myslím nebylo příliš mnoho důvodů k nespokojenosti.

Fotografie pouze ilustrační (MySpace stránky kapel)